Snář – historie

Doklady o vykladačích snů jsou stejně staré jako nejstarší písemné památky, které známe. Výklad snů provází celou historii lidstva a svůj význam neztratil ani v současnosti, která dává povětšinou přednost racionálnímu výkladu světa a lidského chování.

Ze zápisků starověkých vykladačů snů vznikly první snáře. Nejstarší z nich, o němž víme, že byl sepsán, ale který se nedochoval, vytvořil ve 4. století před naším letopočtem ve starořeckých Athénách muž jménem Antifón, současník filozofa Sókrata. Nejstarší známý dochovaný snář je dílem Artemidóra z Efesu. Je z 2. století našeho letopočtu a je používán dodnes.

Výklad snů je znám rovněž z Bible, kde jejich věštecký význam je chápán jako velmi závažný a nezpochybnitelný. Křesťanské církve během svého vývoje omezily význam snů pouze na jejich vztah k Bohu, snáře, které směřovaly k praktickým výkladům snů, bývaly zakazovány či byl jejich význam vnímám jako okrajový.

Arabové měli pro výklad snů učení zvané ilm et tabir (navazuje částečně na antiku a snář Artemidórův), z nějž převážně vycházel evropský výklad snů od středověku až do konce 19. století.

Autorem nejstaršího známého českého snáře je Vavřinec z Březové. Tento snář vznikl na konci 14. století.

Od počátku 20. století se výkladem snů zabývá psychoanalytika, která snáře a starší způsob výklad snů popírá. Zatím poměrně marně.