Spánek a sny podle vědy

Od roku 1929 používá lékařská věda ElektroEncefaloGraf (EEG) – přístroj, který snímá elektrické potenciály v mozku pomocí elektrod připevněných na povrchu hlavy. Sledované elektrické impulsy pak vypovídají o celkové aktivitě mozku i jeho jednotlivých oblastí. Postupně se pomocí EEG podařilo zmapovat průběh spánku a objevit období, kdy se zdají sny.

Spánek má čtyři fáze - při první usínáme, spánek je nejlehčí a EEG se nejvíce podobá grafu získanému při sledování bdělé mozkové aktivity. V dalších fázích se spánek prohlubuje, až do čtvrté fáze, v níž se spí zhruba půl hodiny tvrdým spánkem, během něhož je EEG velmi podobné vzorci EEG člověka v komatu. Pak se spánek opět zlehčuje a pomalu stoupá k první fázi, ve které setrváme několik minut, než se opět vydáme na cestu k hlubokému spánku. Tyto fáze se periodicky opakují, a to po 80-120 minutách.

Zatímco ve druhé až čtvrté fázi spánku se oči pod víčky téměř nepohybují, v první fázi dochází k rychlému pohybu očí. Proto vědci rozdělili spánek na REM fázi (rapid eye movements - rychlé oční pohyby) a fázi NREM.

Díky dalším studiím se zjistilo, že většina snů přichází v REM fázi, která se objevuje třikrát až čtyřikrát za noc. Každou noc by se nám tak měly zdát tři nebo čtyři sny, ale většinou si pamatujeme až ten z poslední fáze. Na rozdíl od snů existují i noční můry, které se nám zdají v NREM fázi a jsou výrazně odlišné od snů. Jsou mnohem kratší než sen, většinou nemají děj a vyvolávají úzkost či panickou reakci, která často vede k probuzení. Noční můry jsou časté především u dětí.